Informace e-mailem

Novinky e-mailem

 

Naše projekty realizujeme s podporou

IROP

MMR

 

VYUŽÍVÁME PODPOR ÚSTECKÉHO KRAJE

Ústecký kraj

 

Kobra Údlice

 

Czec POINT

 

Zelená obec, jsme zapojeni do Rema Systému, likvidace elektroodpadu

Svátek

Svátek má Vendelín

Aktuální počasí

Počasí dnes:

20. 10. 2018

zata

Bude oblačno až zataženo, přechodně až polojasno. Ráno a dopoledne místy mlhy nebo zataženo nízkou oblačností. Denní teploty 12 až 16°C. Noční teploty 7 až 3°C.

 

Jízdní řády - IDOS

Navigace

Obsah

Račetice leží v Pooherské nížině, asi deset kilometrů jihovýchodně od Kadaně, v nadmořské výšce 289 metrů. Do této oblasti začalo slovanské osídlení pronikat na samém počátku našich národních dějin. V poslední době se dokonce archeologové a historici poměrně jednoznačně přiklánějí k názoru, že vrch Rubín, který se skromně tyčí nad nedalekými Kašticemi, je oním dlouho bezvýsledně hledaným Wogastisburgem, kde v roce 631 zvítězily oddíly Sáma nad vojsky franského krále Dagoberta. Hradiště na Rubínu také pravděpodobně bylo centrálním místem takzvaného knížetství Lučanů a teprve po jeho porážce a začlenění do vznikajícího přemyslovského státu se novým správním střediskem stalo hradiště v Žatci.
Název Račetic, odvozený od osobního jména Račata, se v prakticky nezměněné podobě objevuje i v německém pojmenování Radschitz. Přesnou dobu jejich vzniku neznáme. Celkem spolehlivě lze ale říci, že musely být založeny nejpozději na přelomu dvanáctého a třináctého století. V této době patřily Račetice cisterciáckému klášteru v Plasech u Plzně. V roce 1209 je pak klášter vyměnil s pražským biskupem Danielem II. za jiné vesnice. (Za devět roků, v roce 2009, tak obyvatelé Račetic oslaví osmi sté výročí od první písemné zmínky o své obci).
Z majetku pražského biskupství se Račetice dostaly k hradu Hasištejn. Jejich jméno se objevuje při dělení hasištejnského panství v roce 1490, kdy se jejich novým majitelem stal Mikuláš III. Hasištejnský z Lobkovic. V roce 1518, když došlo k rozdělení Mikulášova dědictví mezi jeho syny, byly Račetice připojeny ke statku Pětipsy a spolu s ním následujícího roku prodány Oplovi z Fictumu. Opl z Fictumu byl patrně nejpozoruhodnějším majitelem, jakého kdy Račetice měly. Byl všeobecně váženou osobností a patřil mezi čtyřiadvacet volenců, kteří 23. října 1526 v kapli sv. Václava ve svatovítské katedrále zvolili českým králem Ferdinanda Habsburského; a při Ferdinandově korunovaci 24. února 1527 nesl panovníkův meč. Krátce poté však začal padělat mince a v říjnu 1530, když bylo jeho penězokazectví odhaleno, uprchl z Čech.
Po Oplově útěku byl jeho majetek zkonfiskován. Račetice spolu s Pětipsy byly zastaveny a později (1545) prodány rodu Šliků, které v letech 1559 až 1560 v držení statku vystřídal rod staroměstských měšťanů Hrobčických z Hrobčic. Poslední žijící člen tohoto rodu byl potrestán za účast ve stavovském povstání a musel před svou smrtí v roce 1629 souhlasit s proměnou svobodného pětipesského statku v královské léno. Po jeho smrti získal v roce 1630 panství jako lénní majetek Kryštof Simeon hrabě Thun.
Thunům se v roce 1652 podařilo vyvázat Pětipsy z lénního poměru a spojit je se svým kláštereckým dominiem. Od té doby až do roku 1850 byly Račetice součástí panství Klášterec nad Ohří.
V polovině sedmnáctého století tvořilo Račetice pouhých dvanáct domů. Rychle se ale začaly rozrůstat, snad i díky své poloze na křižovatce cest Kadaň--Podbořany a Vilémov--Libědice. V roce 1757 měla ves již sedmadvacet domů. Z řemesel jsou zmiňováni řezník, truhlář a krejčí. Račetice patřily do libědické farnosti a v Libědicích byla i škola. Vlastní sakrální stavbu -- kapličku sv. Vojtěcha -- si Račetičtí postavili v roce 1770.
Při vytvoření nového administrativního členění Českého království v roce 1850 se Račetice staly osadou obce Libědice v okrese Kadaň. Ve vsi tehdy žilo okolo dvouset dvaceti obyvatel a stálo šestatřicet domů včetně hostince. U Račetic byl v provozu i malý uhelný důl Wenzela Brandnera, v němž na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století dva horníci ročně vytěžili okolo sto devadesáti tun uhlí. (Pro srovnání: tehdy největší horní dílo na Kadaňsku -- důl knížete Karla von Wolkenstein-Trostburga v Prunéřově -- zaměstnávalo čtyři horníky a vyprodukovalo přes dva tisíce jedno sto tun uhlí ročně).
Krátce před rokem 1874 se Račetice staly samostatnou politickou obcí. Počet obyvatel se v roce 1880 krátkodobě zvýšil na tři sta dvacet, ale o dvacet let později klesl (rok 1900 -- dvě stě šedesát lidí a šestačtyřicet domů). V polovině dvacátých let našeho století byly při takzvané první pozemkové reformě rozparcelovány polnosti panského dvora u Račetic a přiděleny sedmnácti rodinám českých zemědělců z okolí Ledče nad Sázavou a Žamberka. Po příchodu nových osadníků -- v soudobé terminologii "kolonistů" -- vznikla v Račeticích v září 1927 česká škola (navštěvovaly ji i děti z Libědic) a o rok později také česká mateřská škola. Na podporu zemědělského podnikání a výstavby vlastních rodinných domků si 26. února 1928 založili čeští osadníci i vlastní kampeličku.
V roce 1930 měla obec dvaašedesát domů a tři sta dvaadvacet obyvatel, z toho sto devatenáct Čechů. V Račeticích byly pekařství, hostinec, obchod, řeznictví a svá řemesla zde provozovali i kovář, kolář a švec. Rodiny všech kolonistů, které byly nuceny na podzim 1938 Račetice opustit, se v létě roku 1945 vrátily zpět. Dne 7. července 1946 byla v obci zrušena místní správní komise a podle výsledku květnových parlamentních voleb byl vytvořen dvanáctičlenný místní národní výbor. Zasedalo v něm sedm sociálních demokratů a pět národních socialistů. Lidová strana a komunisté nezískali ani jediný mandát. Od 1. července 1960 byl národní výbor zrušen a Račetice byly na více než třicet let připojeny k MNV Pětipsy. Samostatnou politickou obcí se opět staly 24. listopadu 1990.
Základní velikostní charakteristiky Račetic v prvních poválečných desetiletích sice vykazovaly určité výkyvy (1950 -- sto třiasedmdesát obyvatel a čtyřiašedesát domů; 1970 -- sto devětašedesát obyvatel a osmačtyřicet domů), poslední sčítání lidu však ukázalo, že Račetice dokázaly překonat demografickou stagnaci po odsunu německého obyvatelstva (1991 -- dvě stě pětadvacet obyvatel, sedmdesát domů a tři rekreační chalupy), i když mají stále ještě o sto obyvatel méně než ve třicátých letech.

Petr RAK